Rhacodactylus (Mniarogekko) chahoua (BAVAY, 1869)

 

První nález učinil Artur Bavay v roce 1869, při svých cestách po Nové Kaledonii. Vzorek byl popsán jako Platydactylus chahoua. Tento holotyp byl mezi lety 1883 a 1913 zřejmě ztracen. Roux popřel také udávanou lokalitu nálezu Kanala Lifou. Kanala (Canala) leží na Grande Terre kdežto Lifou je ostrov vzdálený asi 100 km severozápadně od Grande Terre. Bavay později jako letitý muž napsal Rouxovi, kde potvrdil, že Platydactylus chahoua nalezl, ale lokalitu již nebyl schopen určit (Bauer, 1985). Náhradu za ztracený holotyp dodal Bauer v roce 1984, byl to samec z lokality 15 km severovýchodně od Poindimie, Valled A, St. Therese na Grande Terre (CAS 156692). V této době už byl ale popsán jako Rhacodactylus chahoua.

Výskyt R. chahoua je vázán obvykle na vodní biotop. Vyskytuje se v okolí řek. Žije na stromech ve výšce 6-10 m nad zemí. Na Grande Terre obývá malé roztroušené lokality jihu ostrova. V centrální části je hojnější.  Často bývá popisován výskyt I na Île des Pins, ovšem tyto nálezy nejsou podložené přesnou lokalitou. Poslední nálezy byly učiněny na malém ostrůvku Île Belep a v severní části Grande Terre. Vzorky sesbírané na těchto územích byly zkoumány a vykázaly výrazné odlišnosti od R. chahoua, proto mohly být uznány jako samostatný druh.  Společně s tímto objevem byla přezkoumána celá systematika rodu Rhacodactylus a díky velkým odlišnostem byl druh R. chahoua zařazen do nového rodu Mniarogekko. Který zatím tedy čítá pouze dva druhy M. chahoua a nově objeveného gekona M. jalu sp z Île Belep. Pro potřeby tohoto článku, se budu držet původní systematiky a tohoto gekona nazývat Rhacodactylus chahoua.

Český ekvivalent je pagekon mechový nebo lišejníkový. Je to dáno jeho zbarvením, které napodobuje kůru stromů, nebo kmeny porostlé lišejníkem. Zbarvení je variabilní od světle šedé přes červenou, hnědnou až po temně tmavé jedince. Obvykle je základní barva narušena mechovou strukturou s přídavkem zelené či oranžové. Tmaví jedinci mívají drobné bílé tečky. Mláďata bývají světle šedá, finální kresba a zbarvení se formuje až kolem prvního roku života. Ke své délce je to gekon spíše štíhlý, i když v chovech často najdeme i obézní jedince, kteří tvarem těla připomínají spíše R. leachianus. Celková délka je okolo 205 - 220 mm z čehož 45 – 50% připadá na ocas. Kraus a Kocián uvádí délku 200 – 250 mm. Váha se pohybuje od 35 – 48g. Ocas je chápavý na konci s přísavným aparátem. Končetiny jsou zakončeny pěti prsty s přísavnými lamelami a drápkem na každém prstu. Hlava je výrazně oddělena od těla krkem, oči jsou veliké s vertikální zřítelnicí, která se v době aktivity roztahuje. Žilkování oční bulvy napodobuje celkové zbarvení gekona. Šupiny jsou malé na omak velmi jemné. Samci mají oproti samicím zvětšená pouzdra hemipenisů, výrazné  preanální póry a větší a delší kloakální postranní trny. Pohlaví je rozpoznatelné v půlroce života.

Ve svém chovu mám skupinu 1,2. Jedná se o téměř stejně stará zvířata, která u mě dosáhla dospělosti zhruba v 18 měsících. Chovám je v teráriu z OSB lamina, velikosti 33 x 50 x 75 cm (délka x šířka x výška). Vnitřní vybavení tvoří větve kroucené vrby a umělé rostliny. Substrát nepoužívám, na dně jsou uložené papírové utěrky, které obden vyměňuji. Pro potřeby zahrabání vajec je v teráriu umístěn plastový kelímek s vlhkým Lignocelem, přikrytý kůrou. Mělká keramická miska zajišťuje potřebnou vodu k pití.  Osvětlení zajišťuje 7W úsporná žárovka, vytápění pak topný kabel (30W 4m), který je natažený v plastové vodovodní trubce i přes ostatní terária. Výhřevnost tedy zajišťuje jen 66 cm kabelu. Tato trubka je omotána přírodní jutou aby imitovala větev a gekoni na ní mohli vylézt. Denní teplota se v hlavní sezóně pohybuje od 25 – 30°C podle místa měření. Přímo na „umělé výhřevné větvi“ je teplota ještě o 5°C vyšší než udávané maximum. V hlavní sezóně rosím 1-2 x denně, k čemuž využívám tlakový postřikovač Gardena 5L typ 822-20.

Krmím ze 70% hmyzem. Hlavní složkou jsou švábi Blaberus cranifer, přes léto pak smýkaný hmyz (luční kobylky a saranče). Občas přikrmuji larvami zavíječe voskového, mouchami, dešťovkami a hlemýždi. Potravu podávám výhradně z pinzety. Pokaždé obaluji ve směsi Roboranu a vaječných skořápek 1:1. Zbylých 30% tvoří ovoce. Dětské přesnídávky a rozmačkané nebo nastrouhané zralé ovoce (banán, jablko, mandarinka, hruška, kivi, hroznové víno atd.). Do ovoce žádné vitamíny a minerály nepřidávám. V teráriu mají na dně misku s rozemletými skořápkami, které požírají zejména samice v období březosti. Jednou měsíčně kapu do tlamky kapičku přípravku AD3 (dnes již není k sehnání Kombinal AD3 a proto ho nahrazuji přípravkem Kombisal AD3).  Jednou jsem učinil pokus, zda díky svému místu výskytu jsou gekoni schopni ulovit manou rybku. Do mělké nádržky jsem napustil vodu a do ní vypustil červené platy a šedá paví očka. Po chvilce gekoni zpozorovali pohyb ve vodě a dali se na lov. Vyčkávali nad vodní hladinou a pozorovali pohyb ryb. Několikrát se pokusili o lov, ale rybu chytit nedokázali. Po podání rybiček z pinzety je ochotně pozřeli.

Roční perioda chovu vypadá následovně:

Říjen – Listopad: Krmím a rosím obden. Z krmné dávky postupně vyřazuji ovocnou složku.  Rosím pouze 1x denně večer. Teplota se pohybuje mezi 25-30°C. Postupně ke konci listopadu upravím dobu osvitu a výhřevu na 9 hodin denně.

Listopad – Prosinec: Krmím a rosím v pondělí, středu a sobotu. Krmím pouze hmyzem a to v omezeném množství maximálně 1 kus na jednoho gekona. Rosím pouze 1x denně večer. Vypínám topení a nechávám svítit pouze úspornou žárovku a to 9 hodin denně. Denní teplota dosahuje maximálně 25°C noční klesá i na 21°C.

Leden – Září:  Již na konci prosince zapínám topení a upravuji osvit a výhřev na 12 hodin denně. V lednu do krmné dávky zahrnuji ovoce a střídám ho s hmyzem. Krmím obden. Rosím 1-2x denně. Teplota se pohybuje mezi 25-30°C.

Po ukončení zimní periody jsou samice velmi žravé a rychle nabývají na hmotnosti. Zadní rozšiřující partie je známkou rostoucích vajec ve vejcovodech.  První snůšky kladou na přelomu ledna a února. Samice snáší vejce do lehce vlhkého Lignocelu. Snůška čítá jedno až dvě vejce. Vejce jsou veliká 14-15 x 25,9-27 mm. Vergner uvádí 14-16 x 26-32 mm. Povrchový kožovitý obal je silně kalcifikovaný a je nesnadné jej porušit. Vejce vyhrabu a přenesu je do inkubační nádobky. Poloha snesených vajec musí být zachována. Inkubuji v průhledných krabičkách, které mají víko opatřené ventilačními otvory. Inkubační substrát je Seramis. U prvních snůšek jsem dělal chybu, když jsem vejce inkuboval na vlhkém substrátu. Při takové inkubaci vejce absorbují větší množství vody, povrch vejce se rozpíná a zárodek se obvykle udusí. Je vhodnější inkubovat na suchém substrátu a zvýšit vzdušnou vlhkost v inkubátoru, poté inkubace probíhá bez větších problémů. Při teplotě 25-26°C inkubace trvá 90 - 100 dní. Klátil uvádí délku 59 dnů při teplotě 25-30°C, Seipp a Henkel 72-81 dní při teplotě 28°C a 65-77 dní při teplotě 29°C. Vergner udává délku inkubace 90-95 dní při teplotě 27°C. Mláďata jsou dlouhá 80 - 84 mm a váží 2,5 g. U prvních snůšek jsem vyndal jedno mládě z propadajícího se vejce násilím, po 80 dnech. Mládě bylo dlouhé 6,5 cm. Ačkoliv jevilo známky života a bylo vzhledově plně vyvinuté, tak do 4 dnů zemřelo. Odchov mláďat provádím v plastových boxech. Vybavení tvoří papírový ubrousek na dně, několik větviček a umělá rostlina. Již do těchto boxů umisťuji misku s mletými vaječnými skořápkami. Vytápím zespodu topným kabelem. Krmím hmyzem přiměřené velikosti a ovocem. Odchov nečiní veliké problémy, větších úspěchů jsem ale zaznamenal až u snůšek, které byly snesené po druhém roce života chovaných gekonů.

Povaha těchto gekonů je velmi klidná. Dá se s nimi manipulovat, aniž by skákali ven z terária, na ruku se dají vzít bez problémů. Toto považuji za velkou výhodu naproti druhu Rhacodactylus ciliatus, kteří zůstávají hodně plaší až zbrklí. Chov nečiní žádné větší problémy, jen je nutné dodávat více vápníku zejména chovaným samicím.

Literatura:

 

Vosjoli P., Fast F. Repashy A., 2003: Rhacodactylus, The Complete Guide to their Selection and Care, Advanced visions Inc, 296 stran.

Seipp R., Henkel F. W., 2000: Rhacodactylus, Biologie, Haltung und Zucht, Frankfurt (Edition Chimaira), 176 stran .

Vergner I., 2001: Ještěři, Biologie, chov, gekoni 1, Madagaskar, 462 stran.

Kraus Richard, Kocián Miroslav, 2000: Chameleóni a gekoni, POLARIS, 222 stran.

Klátil Lubomír, 1999: Obrazový atlas gekonů, FORSÁŽ, 128 stran.

ARON M. BAUER, TODD R. JACKMAN, ROSS A. SADLIER & ANTHONY H. WHITAKER, 2012: Revision of the giant geckos of New Caledonia (Reptilia: Diplodactylidae: Rhacodactylus), Zootaxa 3404, 1–52

Bauer, A. M, 1985: Notes on the taxonomy, morphology and behavior of Rhacodactylus chahoua

(Bavay) (Reptilia: Gekkonidae), Bonn. Zool. Beitr. 36:81-94.