GEKONI obecné zásady chovu
Osnova:
- Stručné seznámení
- Nákup
2.1.Co dělat před koupí
2.2.Jak a kde koupit
2.3.Transport
- Terárium
3.1.Výroba skleněného terária
3.2.Výroba dřevěného terária
3.3.Přichycení dvířek
3.4.Ventilace
3.5.Vytápění
3.6.Osvětlení
3.7.Substrát
3.8.Plastické stěny
3.9.Dekorace
3.10. Voda v teráriu
3.11. Karanténní terárium
3.12. Hygiena a péče o terárium
- Potrava
4.1.Podávání hmyzu
4.2.Umělé krmení
- Rozmnožování
5.1.Určení pohlaví
5.2.Stimulace k páření
5.3.Páření
5.4.Snůška či porod
5.5.Inkubace
5.6.Líhnutí
5.7.Péče o mláďata
- Pomůcky pro chov
- Systematika
- Literatura
1. Stručné seznámení
Gekoni patří do řádů šupinatých plazů. Nejstarší fosilie byly nalezeny před 100 miliony lety. Poslední nalezený gekon byl natolik zachovaný, že byly poznat i přísavné aparáty na jeho prstech.
Vzhledem to jsou obvykle menší nenápadní ještěři s velkýma očima. Nejmenší gekon je Sphaerodactylus ariasae z karibských ostrovů, měřící pouze 16 mm. Největší gekon je pak Hoplodactylus delcourty známý pouze z preparátu z muzea Marseille, délka lihového preparátu je 60 cm. Tento druh zatím nebyl uznán jako vyhynulý, ale již několik let nebyl spatřen ve volné přírodě. Z dnes známých gekonů můžeme považovat za největší jedince z rodů Hoplodactylus, Rhacodactylus, Gecko či Phelsuma, jejichž někteří zástupci přerůstají 30 cm, Rhacodactylus leachianus leachianus dokonce až 40 cm.
Zbarvení mají převážně tmavě či světle hnědé,
šedé či pískové, nejsou ale výjimkou krásně zelení gekoni (Phelsuma, Naultinus), žlutí jedinci (Eublepharis macularius)
či dokonce modří (Lygodactylus
williamsi). Barvoměna je u gekonů neúplná. Dokáží měnit pouze
odstíny základních barev či skrýt kresbu na těle. Obvykle tak konají
pouze v případě maskování, změny nálady, při neaktivitě, anebo mění
svůj podklad na tmavší odstín, aby rychleji absolvovali sluneční
záření. Barva je často velmi dobře podobná barvě podkladu, na kterém
gekon spočívá, toto můžeme velmi dobře pozorovat u gekonů rodu Uroplatus.
Vývoj u druhu Uroplatus
phantasticus dosáhl úplné dokonalosti při maskování, jelikož i
jeho tvar těla a to zejména ocas, napodobuje spadané listí. Tento
druh se před predátorem brání volným pádem z větve právě do suchého
listí pod stromem.
Rozlišujeme dvě skupiny gekonů podle aktivity. Početnější skupina gekonů je aktivní v noci a mají tedy oko se štěrbinovitou zřítelnicí, která se při zaostřování roztahuje a zvětšuje. Noční druhy vidí zřejmě pouze černobíle. Denní aktivitu má menší počet gekonů s okrouhlou zřítelnicí (Phelsuma, Lygodactylus), kteří mají barevné vidění. Další zajímavostí jsou pohyblivá oční víčka, která má pouze podčeleď Eublepharinae, druhy z ostatních podčeledí mají oko překryto slabou blánou, kterou si pravidelně čistí jazykem. Zrak je pro gekony nejdůležitějším smyslem.
Dalším rozlišovacím znakem mohou být končetiny a jejich prsty. Některé druhy mají zakončeny prsty přísavnými lamelami, které využívají při lezení po hladkých površích, dokáží se tak udržet i na skle. Přísavný aparát je tvořen jemnými chloupky (Séty), které mají tvar háčku, jehož jemnost zaručuje zachycení i na mikroskopické prohlubni. Velikost séty je okolo 130 µm. Tento aparát mají i některé druhy na špičce ocasu (Rhacodactylus). Jiné druhy mají prsty zakončeny drápy, které umožňují lezení po skalách či kmenech stromů.Případně jsou oba aparáty kombinované, Například gekona Rhacodactylus leachianus leachianus je velmi obtížné „odtrhnout“ od větve, díky jeho silným drápům v kombinaci s přísavným aparátem. Někteří ještěři (Aeluroscalabotes felinus) mají drápy zatažitelné do pochvičky na konci prstu stejně jako kočka. Některé pouštní druhy, které se pohybují na povrchu jemného písku, mají mezi prsty blány, které zabraňují zabořování chodidel do písku.
Pachy gekoni přijímají dvěma způsoby. První je pomocí nozder a druhý je pomocí Jacobsonova orgánu. Tento orgán je umístěn na horním patře, kam pomocí jazyku přenáší gekon molekuly pachu.
Některé druhy mají velmi silné hlasové projevy. Dokáží to pomocí stahování hltanu a vyfukování vzduchu ven. Sám jsem mohl poslouchat několik nocí námluvy Undrwoodisaurus milli, kdy samec pronásledoval samici a slabým pištěním na ni volal. Oedura castelnaui zase vydává v nebezpečí zvuk podobný „kvákání“ žab. Gekoni Eurydactylodes agricolae dokáží také krásně „kvákat“ při námluvách, což je možné poslouchat i ve dne. Rhacodactylus leachianus zastrašuje svého protivníka velmi silným charismatickým syčením.
Pokožka je tvořena šupinami nejčastěji zrnitými. Pokožka je pravidelně svlékána, jelikož nemůže růst s tělem gekona. Většina druhů svou pokožku po svleku požírá, někteří ji ale odkládají a nežerou (Undewoodisaurus, Oedura).
Schopnost autotomie ocasu mají všechny druhy, regenerace je poměrně rychlá, ocas však ztrácí kostěný základ a je tvořen pouze tkání a svalstvem. Oddělení ocasu probíhá jako sebeobrana v nebezpečí, ocas se oddělí pomocí obratlů, mezi kterými jsou svaly, uvolňující obratel. Ocas pak zůstane ležet na místě odhození, ještě dlouhou dobu se kmitá a tím zaměstná potenciálního predátora. Gekon mezitím uteče. Rána se ihned stáhne svaly a tak nekrvácí. Dorostlý regenát může být i rozdvojený. Obvykle se to stane při neúplném oddělení ocasu, který je jen nalomen, z místa zlomu pak vyroste menší ocásek. Regenerace ocasu však není vyvinuta u všech druhů (např. Rhacodactylus ciliatus). Některé stromové druhy mají ocas chápavý jako chameleoni. Pomáhá jim tak při pohybu ve větvích. Druhy z rodu Phelsuma a Teratoscincus v nebezpečí odvrhávají i kus kůže, která poté regeneruje.
Pokud se zaměříme na prostředí, které gekoni obývají, nalezneme různorodý biotop. Obývají pouště, deštné pralesy, kulturní oblasti, parky a dokonce i lidská obydlí. V České republice ani sousedních státech gekoni přirozené prostředí pro život v přírodě nenašli a tak pokud chceme pozorovat gekony, nalezneme je nejblíže v Itálii či Chorvatsku (Tarentola, Hemidactylus). V české republice byl popsán pozorovaný výskyt vypuštěného druhu Hemidactylus turcius na hradě Cvilín na severní Moravě, kde byl sledován 2 roky, tudíž zde dokázal i přezimovat. Bohužel jeho výskyt zřejmě ukončil nějaký predátor. (2003, P. Šiffner)
Mezi přirozeného nepřítele patří většina obratlovců, jako jsou hadi, ptáci, hlodavci, jiní ještěři, a také člověk, který se zasluhuje o ničení přirozených prostředí jejich výskytu. Gekoni jsou ale celkem adaptabilní, a tak se dokáží přizpůsobovat novým prostředím, proto je čím dál častěji nacházíme v blízkosti lidí, se kterými dokonce v některých případech sdílejí domov. Příkladem může být gekon obrovský, který se z vykácených pralesů přestěhoval do asijských metropolí, kde vedle zářivých neónů loví nalétající hmyz. Asijští obyvatelé věří, že gekon přináší do jejich obydlí štěstí. Gekoni žijí průměrně okolo 6-8 let, některé druhy i více než 30 let (Rhacodactylus leachianus).
V České republice má chov gekonú celkem dlouhodobou tradici zhruba od konce druhé světové války. Za posledních pár let se vytřídilo několik velmi oblíbených druhů a jiné se dostaly do ústraní. Některé druhy se nedají chovat v zajetí téměř vůbec, můžou to být gekoni závislí na specifické potravě, například na termitech. Ještěři jsou ektotermní živočichové, znamená to, že jejich tělesná teplota je závislá na teplotě okolí. Proto je musíme chovat ve vyhřívaných teráriích, které zařizujeme dle jejich přirozeného biotopu. Bohužel v dnešní době se rozmohl komerční chov oblíbených jedinců, který je více než na potřeby gekonů, zaměřený na produkci velkého množství mláďat rozličných barev. Takovýto chov je praktikován v boxech, připomínajících spíše karanténní terárium. O zájmovém chovu zde není možné mluvit.
2. Nákup gekonů
Co dělat před koupí?
Pokud se rozhodujeme o pořízení gekonů, musíme si uvědomit, co to bude v budoucnu obnášet. Základní pravidlo je, že se nejedná o domácí miláčky. Mnoho teraristů je tak nazývá a mnoho druhů je opravdu velmi mírných a zvyknou si na manipulaci. Přesto nikdy žádný ještěr nemůže být jako pes či kočka. Proto si musíme uvědomit, z jakého důvodu je chováme, či chceme chovat. Je to zejména kvůli studiu jejich života a podmínek chovu.
Pokud sdílíme domácnost s jiným lidmi (rodiče, manželka, děti) musíme se s nimi domluvit, zda jim naše záliba nebude vadit. Mnoho lidí je na plazy přímo alergických. Rozhodně svůj chov nemůžeme utajit. Pokud bydlíme v pronajatém bytě, měli bychom si ověřit, zda nemáme ve smlouvě zákaz chovu domácích zvířat.
Dále si musíme uvědomit a spočítat kolik nás bude chov stát a zda dokážeme svůj chov ekonomicky zvládnout. Jde zejména o pořizovací cenu terária, výbavy a gekona. Dále jsou to měsíční výdaje na elektřinu a krmení. Jedno terárium domácí rozpočet moc nezatíží, ale pokud se náš koníček rozroste na desítku terárií, vyšplhají se měsíční náklady i přes 1000 Kč, což již stojí za zvážení.
Velmi zásadní je také možnost obstarat si ve svém okolí krmný hmyz pro gekony. V letních měsících je možné si hmyz obstarat z přírody, ovšem v zimě se musíme spolehnout na ZOOprodejny případně si založit vlastní chov. Důležité je také jaký sortiment nám místní ZOOprodejna nabídne. Důležitá je zejména velikost. V dnešní době koupíme obvykle mnohem častěji střední a dospělé cvrčky, ale mikrocvrčky pro drobné druhy bývá problém v těchto prodejnách, mimo velkoměsta, najít.
Pokud tedy máme souhlas a víme proč, se do chovu „pustíme“, musíme připravit vše, abychom následně získaného chovance mohli ubytovat. Je tedy nutné rozhodnout se, jaký druh chceme chovat a zařídit mu terárium dle jeho požadavků. Dále si obstaráme základní pomůcky, jako jsou vitamíny, pinzeta, spínací hodiny do zásuvky, box na krmný hmyz, několik náhradních žárovek a hlavně kvalitní literaturu. Důvod a význam těchto pomůcek si vysvětlíme dále.
V případě, že byste v pozdější době svůj chov z jakéhokoliv důvodu nezvládli, vždy uvažujte, aby se gekon dostal do dobrých rukou. Existuje mnoho variant. Můžete ho prodat jinému chovateli, či darovat do některého terarijního spolku. Nikdy jej nevypouštějte do volné přírody, jelikož nemá šanci na přežití a vy tím porušujete zákon o týrání zvířat.
Jak a kde koupit
To je základní otázka při nákupu zejména prvního gekona. Měli bychom se rozhodnout pro, z chovatelského hlediska, méně náročný druh. Jako začátečníci nikdy nekupujeme mládě staré několik dní. Vždy je vhodnější koupit dražší mládě, staré alespoň jeden měsíc. Většina druhů se dá sehnat v internetové inzerci, kde je i kontakt na chovatele, jehož můžeme po domluvě navštívit. Toto je ten nejideálnější způsob nákupu, jelikož si můžeme prohlédnout chovatelské zázemí a rodiče kupovaného gekona. Také si vyslechneme mnoho informací o chovu. S chovatelem se vyplatí udržovat kontakt i v budoucnu, v případě potřeby se můžeme dotázat na případné problémy. Další možností je nákup na terarijní burze, které se pořádají skoro ve všech krajích naší republiky a i v zahraničí. Zde je již ale několik rizik a to, že prodejce nemusí být chovatelem, nebo se jedná o importovaný druh. Poslední možností je nákup na inzerát, kdy vám vybraného gekona zašlou kurýrní službou. Doporučuji využívat tuto možnost až jako poslední. Vždy bychom měli vybírat od známého chovatele a gekona nechat zaslat pouze v ideálním počasí. Dnes je již na trhu i několik kurýrních služeb, které se zabývají pouze přepravou zvířat. Často jsou využívané spíše pro přepravu hlodavců, ale pro plazy jsou stejně tak vhodné.
Transport
Při přepravě využíváme plastové boxy, vybavené papírovým kapesníkem či ubrouskem, který je vhodné v teplejším počasí navlhčit, stromovým druhům do boxu umístíme i větev na šplhání, musíme jí však pevně zajistit. Vhodné je do boxu vložit i kousek umělé květiny. Takovýto plastový box můžeme pro zajištění konstantní teploty vložit ještě do polystyrenového termoboxu. Při přepravě dbáme na teplotu, příliš nízká či vysoká způsobuje veliké problémy a ohrožuje ještěra na životě. V den přepravy nebo několik dní předem si musíme také obstarat vhodné krmení. Gekona doma ihned umístíme do zařízeného terária a zapneme vytápění a osvětlení. Krmíme druhý až třetí den po přivezení.
3. Terárium
Terárium je základem chovu každého terarijního zvířete. Je třeba jej zařídit podle biotopových požadavků daného druhu. Základním údajem je velikost. Existují různé vzorce na výpočet velikosti terária, kdy se násobí délka zvířete určitým koeficientem. Ovšem dnes je již minimální velikost u většiny druhů popsána, a proto se jí můžeme držet.
Před pořízením terária se musíme rozhodnout, jaký zvolíme materiál. Terária pro gekony mají průměrný rozměr 40 x 40 x 40 cm (šířka x hloubka x výška) proto je zhotovujeme nejčastěji ze skla, dřeva nebo laminované dřevotřísky. Každé terárium může tvořit dekoraci bytu, proto klademe důraz na zpracování. Základní tvar terária je kvádr orientovaný na výšku, šířku anebo krychle. Dvířka by měla být vždy v přední stěně, manipulace z vrchu často gekony stresuje. Dvířka jsou buď na pantu, nebo posuvná v kolejnicích. Vždy musí být snadno uzavíratelná a těsná, aby nemohli uniknout gekoni ani krmný hmyz. Ventilace je zajištěna obvykle pruhem ve stropě terária a slabším proužkem pod dvířky. Terárium umisťujeme nejlépe do výšky očí, abychom měli jednoduchý výhled do terária. Umístění by nemělo být v chladné či naopak silně osluněné místnosti. Pokud je místnost bez oken, je to pro chov velice výhodné, jelikož můžeme regulovat délku dne a noci a není ovlivněna okolním prostředím. Nevýhodou je pak nemožnost ji vyvětrat.
Při obstarání terária máme dvě možnosti. První variantou je nákup již hotového terária, nebo zadání jeho výroby na zakázku u specializované firmy. Druhou možností je výroba svépomocí.
Nákup hotového terária je celkem snadná záležitost, která se řídí požadavky chovatele, dostupností a cenou. Hezká celoskleněná terária je možné zakoupit již ve většině ZOOprodejen. Tato varianta je nejrychlejší, musíme ale vybírat již hotový tvar i velikost a cena je vždy o něco vyšší než při nákupu od výrobce. Některé ZOOprodejny dokáží i zprostředkovat nákup terária dle požadavků chovatele. Na internetu či terarijních burzách se dají najít výrobci terárií, kteří nabízejí terária všech možných rozměrů. Rozměry, které nemají v nabídce, jsou schopni vyrobit. Často jsou taková terária osazena elektroinstalací i plastickým pozadím. Při výběru hotového terária vždy dbejte na kvalitu zpracování a čistotu lepených spojů.
Výrobu terária svépomocí volí nejčastěji začínající chovatelé z důvodu nízkého rozpočtu na založení chovu. Zkušení chovatelé si vyrábí terária zase podle svých představ a také ze záliby. Často začínající chovatelé přetváří stará akvária na terária. Tento postup je z chovatelského hlediska vyhovující pouze za předpokladu, že vytvoříme v přední stěně otevírací dvířka. Pokud jen terárium opatříme dřevěným nebo kovovým krytem s ventilací a žárovkou a zachováme přístup do takového terária shora, je to nevyhovující jak pro zvířata, tak pro chovatele. Samozřejmě takto přetvořené akvárium se vzhledem nikdy nevyrovná nově slepenému teráriu. Další nevýhodou je nutnost zachovat původní rozměr akvária. Pořizovací cena je ale v tomto případě zlomková.
Vhodnějším způsobem je si terárium vyrobit od základu sami. Zde je nutné se nejdříve rozhodnout pro výběr materiálu. Dnes je jím nejčastěji sklo nebo OSB či lamino dřevotřískové desky. Dříve jsem se setkával i s terárii z polykarbonátu či Makrolonu. Kuriozitami jsou pak terária z vyřazené mikrovlnné trouby, lednice či televize nebo monitoru počítače.
Výroba skleněného terária
V první řadě je nutné zpracovat plánek terária s rozměry jednotlivých tabulek skla. Nesmíme zapomenout přičítat či odečítat tloušťku skla, aby nám vše dohromady sedělo. Sklo si můžeme nařezat sami pomocí řezáku na sklo (diamant) například z vyřazených okenních tabulí. V opačném případě nám jej ochotně nařežou i zabrousí ve sklenářství. Tabulky skla k sobě lepíme pomocí silikonu (transparentní, bílý či černý). Nelepenou část skla je vhodné přelepit papírovou lepicí páskou, aby nedošlo k „upatlání“ od lepidla. Vždy začínáme lepit bočnice a zadní stěnu ke dnu a střechu lepíme jako poslední. Pro zafixování již slepených částí je možné použít též papírovou pásku, která nezanechává stopy. Celé terárium necháme 24 hodin proschnout a poté jej omyjeme vlažnou čistou vodou a vyleštíme. Než jej zcela zabydlíme gekony, je vhodné počkat ještě dalších 24 hodin, aby silikon „vyčichl“.
Výroba dřevěného terária
Jak jsem se již zmínil, k výrobě se používají OSB či lamino desky. OSB desky jsou lisované hrubé dřevěné štěpky bez estetické povrchové úpravy. Povrch je ale opatřený nátěrem, odolávající vlhkosti. Lamino desky jsou z jemné dřevotřísky na povrchu laminované dekorativním vzorem. Postup výroby je pro oba materiály stejný. OSB desky můžeme ve finální fázi opatřit barevným nátěrem. Opět si zhotovíme nákres rozloženého stavu terária, jednotlivé desky navrhujeme opět s důrazem na tloušťku materiálu. Řezání provádíme na pevném podkladu pomocí okružní pily. Případně si můžeme nechat jednotlivé dílce nařezat v některém hobymarketu nebo dřevomatu, zde nám dokáží i olaminovat požadované hrany. Spojování desek provádíme pomocí vrutů či nábytkových šroubů typu Konfirmát. Vhodné je šroubovaná místa předvrtat, aby nedošlo k štípání spojované hrany. Spojované hrany je vhodné před dotažením šroubů namazat silikonovým lepidlem aby lépe odolávali vlhkosti. Velkou výhodou dřevěných terárií je jednoduchost přišroubování veškeré dekorace do stěn. Nevýhodou je pak síla materiálu, která se pohybuje okolo 16 – 18 mm.
Přichycení dvířek
V obou případech ať již skleněného nebo dřevěného terária volíme dvířka skleněná. Z bezpečnostních důvodů je možné zvolit průhledný polykarbonát, který se ale snadno poškrábe. Takováto dvířka jsou po 4 letech provozu již v opravdu hodně špatném stavu a je nutné je vyměnit. Skleněná dvířka můžeme z bezpečnostních důvodů opatřit bezpečnostní folií, která zajistí celistvost skla při jeho rozbití. Otevírání dvířek nám umožňují dvě varianty. Buď to otevírání na pantu, nebo posuvná v liště. Panty můžeme volit klasické, vhodné velikosti, která buďto lepíme pomocí silikonu nebo šroubujeme vruty do dřeva. Případně využijeme pro sklo vytvořené čípkové závěsy, které se přichytí ke sklu dvěma šroubky bez nutnosti vrtání a čep pantu se pak zapustí do plastové vložky, kterou zavrtáme do dřeva. U skleněného terária je nutné vlepit do spodní i horní části dřevěnou lištu, do které pak zapouštíme tuto plastovou vložku. Posuvné lišty tvaru UU se vyrábí ve dvou provedeních, hliníkové a plastové. Hliníkové jsou mnohem dekorativnější, ale sklo v nich špatně klouže a proto je nutné do takovéto lišty vložit plastový proužek, po kterém se sklo lépe posunuje. Plasové lišty se vyrábí obvykle jen v několika málo barevných provedeních. Obě varianty pak lepíme pomocí silikonového nebo konstrukčního lepidla. Důležité je, aby lišta s hlubším profilem byla na horní straně terária a mělčí profil byl dole. Jeden čas jsem se setkával také se závěsem vytvořeným ze silikonu. Někteří výrobci měli tento postup velmi dobře propracovaný a uchycení vydrželo mnoho let, bohužel jsem se ale setkal i s nízkou kvalitou takového závěsu, který často praskal. U malých terárií se využívají dvířka vysunovací vertikálně ke stropu terária. Při manipulaci je pak z lišt vynadáváme úplně. Nevýhodou je, že nemohou být takováto terária umístěna v regálu, jelikož vrchní police brání otevření terária. Je tedy nutné vytvořit police na terária kaskádovitě.
Ventilace
Přívod vzduchu do terária je velmi důležitý. Obvykle se používají dva otvory. Jeden nasávací ve spodní straně terária, nejčastěji pod dvířky a druhý pak ve stropě. Někdy jsou ventilační průduchy i na bočních stěnách. Jako ventilační plochu je možné využít muší pletivo či děrovaný plech, nejlépe nerezový nebo hliníkový. Do dřevěných terárií se zapouští plastové ventilační průduchy k těmto účelům vytvořené. V každém případě je nutné dbát na velikost ok. Nesmí se jimi protáhnout gekon ani utéci krmný hmyz.
Vytápění
Terária je možné vytápět mnoha způsoby. Gekoni vyžadují obvykle teploty okolo 27-28°C. Pouštní druhy mají rádi lokálně až 35°C některé ryze tropické druhy z vyšších oblastí pak nesnesou teplotu vyšší jak 27°C. Proto bychom měli v teráriu vytvořit různé teplotní zóny, aby si gekoni mohli vybrat vhodné místo.
Optimální teplotu můžeme zajistit nejjednodušeji obyčejnou wolframovou žárovkou potřebného příkonu. Tento zdroj nám často u nočních druhů postačuje i jako zdroj denního světla. Bohužel tyto žárovky jsou dnes díky nařízení EU na ústupu a k dostání jsou tak jen reflektorové typy těchto svítidel, které jsou mírně dražší a vyrábí se s minimálním příkonem 25W. Menší terária pro tropické druhy dokáží vytopit i „úsporné žárovky“. Dalším využívaným zdrojem tepla bývá topný kabel, ten dokáže při vhodném umístění vyhřát i více terárií najednou. Umisťuje se buď natažený pod dnem několika terárií. Pozor nikdy by se smyčky neměly křížit. Druhou variantou je vytvoření vyhřívaných větví pro šplhavé druhy. V tomto případě se kabel provléká děrovanou vodovodní PE trubkou, která je na povrchu omotána jutou, aby se na ní mohli gekoni přichytit. Tato trubka může být protažena také několika terárii najednou a dle délky kabelu tak vyhřeje několik terárií najednou. Nevýhodou těchto typů topení je v tom, že není možné regulovat teplotu v jednotlivých teráriích a hřeje tak vždy pouze celý komplet. Poslední použitelnou variantou jsou topné kameny, které se hodí spíše pro pozemní druhy gekonů. Topné jednotky je vhodné regulovat pomocí časových spínačů. Odpadá nám tím nutnost manuálního spínání každé ráno a vypínání večer. Spínací jednotky se vyrábějí v podobě zásuvkového adaptéru, který je buď mechanicky, nebo elektronicky ovládaný. Nebo jako jednotky pro montáž do rozvodné lišty, to se hodí v případě, že máme vytvořenou zvláštní elektroinstalaci pouze pro místnost s terárii a ovládáme tak několik desítek terárií. Pro zachování konstantní teploty nebo hlídání maximálních a minimálních teplot se do obvodu také vkládají termostatické spínače. Čidlo termostatu se zavede do terária a na jednotce se nastaví maximální nebo naopak minimální teplota, při které má termostat sepnout či rozepnout.
Osvětlení
Kromě denních druhů nejsou gekoni nijak zvlášť nároční na světlo. Často postačuje světlo z obyčejné nebo úsporné žárovky. Pro řadu malých skleněných terárií je možné umístit dlouhou zářivku nad všechna terária. V současné době nahrazují úsporné zdroje LED svítidla. Tyto žárovky se vyrábějí stejně jako ostatní se závitem E14 a E24. Tudíž je jejich výměna velmi snadná. Cenově jsou již také celkem dostupné a jejich nízká spotřeba a dlouhá životnost náklady na pořízení vynahrazuje. Pro opravdu náročné druhy je možné použít zdroj UV záření, který pomáhá s hospodařením vitamínu D. Problémem je, že malé kompaktní svítidla tohoto záření obsahují velmi málo a kvalitní UV zdroje se vyrábí pouze s vysokým příkonem, tím pádem by malá terária snadno přehřála. Osobně se domnívám, že pro chov gekonů není UV zdroj vůbec potřebný a vitamín D se dá regulovat podáváním kvalitních vitamínů. Osvětlení je možné spínat přes časové spínače stejně jako vytápění. Důležité je, abychom doma měli stále rezervní žárovky či zářivky pro případ, že by používaná přestala fungovat. Můžeme tak okamžitě reagovat a vyměnit ji. Pokud se jedná jen o zdroj světla, není potřeba reagovat tak rychle, pokud se ale jedná i o zdroj tepla, může dojít k prochladnutí terária, což může vyústit v nepříjemné následky.
Poznámka: zapojení elektroinstalace by mel provádět jen člověk k této práci osvědčený, jinak hrozí zásah elektrickým proudem či požár.
Substrát
Použitý substrát vždy závisí na typu biotopu
v teráriu. Základním substrátem bývá říční písek, Lignocel a
rašelina či jejich směsi v určitém poměru. Samozřejmě již dnes
zakoupíme hotové substráty ve specializovaných prodejných, jejich
základ bývá ale stejný. Každý substrát je vhodné sterilizovat
v troubě nebo propláchnutím horkou vodou. Pokud používáme rašelinu,
neměla by v teráriu nikdy vyschnout, poté se stává velmi prašnou. Do
karanténních terárií se hodí papírové kuchyňské utěrky. Substrát
v teráriu je vhodné měnit jednou za 3-6 měsíců s tím, že trus
odebíráme z terária pravidelně. Výška substrátu závisí na druhu
terária. U stromových druhů nemusí být vůbec vysoká. Pokud tito
gekoni vyžadují vyšší vrstvu substrátu pro kladení vajec, vytvoříme
ji z nádoby, která bude mít požadovanou výšku a tu naplníme
substrátem, v okolní části tak může být vrstva substrátu pouze 1 cm.
Pouštní a hrabavé druhy mají rádi alespoň 8 cm vrstvu substrátu.
Plastické stěny terária.
Zadní a v některých případech i boční stěny terária je vhodné opatřit plastickou dekorací. Zvětšíme tak funkční životní prostor pro gekony, kteří mohou odpočívat na vytvořených policích a lézt po drsných stěnách terária. Nejčastějším způsobem je nalepení polic a kamenů na zadní stěnu terária a celkové opatření betonovým nátěrem, který se ještě před zaschnutím posype pískem. Další variantou je nalepení silné desky polystyrenu na zadní stěnu a poté její tvarování pomocí pájky nebo ředidla. Při této činnosti je potřeba si počínat opravdu opatrně, používat respirátor a práci provádět ideálně ve venkovním prostředí. Výpary z leptaného polystyrenu jsou silně toxické. Vytvořený model imitující skálu či kameny pak natřeme vrstvou flexibilního lepidla na obklady a posypeme opět jemným pískem. Jednodušší možností je lepit přímo na zadní stěnu kameny, kousky kůry či větví a skládat tak mozaiku pozadí. Pokud dekorujeme i boční stěny, zabráníme stresování zvířat jinými jedinci z vedlejších terárií, pokud je máme umístěné vedle sebe. Při dekoraci se vždy inspirujeme tvary z volné přírody. Nevýhodou těchto napevno přidělaných stěn je velmi špatná údržba. Například odstranit trus stromových druhů není příliš snadné o desinfekci ani nemluvě. Pro tento případ je vhodnější stěnu vyrobit mimo terárium a vkládat ji jako funkční celek dovnitř. V tomto případě ale musí být velmi přesná, aby nevznikaly mezery mezi stěnou terária a pozadím, do kterých by se mohl schovávat krmný hmyz.
Dekorace
Terárium vždy dekorujeme dle skutečného biotopu výskytu daného druhu. Je vhodné využívat přírodní materiály nežli uměle vytvořené dekorace. Proto si obstaráváme kameny a větve ve volné přírodě a před použitím je spaříme horkou vodou a očistíme kartáčem. Květiny je možné použít živé, gekoni je neničí. Problémem ale zůstává jejich životaschopnost, jelikož jim nemůžeme dopřát tolik požadované světlo a nesmíme je ani hnojit. Dalším nedostatkem jsou pak květináče, do kterých s oblibou některé druhy gekonů zahrabávají vejce, které se velmi špatně v těchto prostorech hledají. Z těchto důvodů dávám přednost květinám plastovým. Sice nejsou tolik dekorativní ale účel plní. Dají se snadno opláchnout vlažnou vodou a znovu použít. Dnes již nalezneme imitace i skutečných druhů rostlin a tak naše terárium může vypadat velmi dobře i za použití těchto rostlin. Úkryt slouží gekonům pro chvilky odpočinku, je důležitý pro minimalizaci stresu zvířat. V pouštních a stepních teráriích tvoříme úkryt z naskládaných kamenů nebo kokosových slupek či dutého kmene a kusů kůry. V tropických teráriích tvoří úkryt kus opřené kůry o zadní stěnu anebo smotek listů květin. Zajímavý způsob ukrývání mají například druhy z rodu Uroplatus a Rhacodactylus, kteří se maskují přes den díky svému zbarvení na větvích a kmenech stromů. Maskování je natolik přesné, že gekona v teráriu hledáme i několik minut, proto najít takového ještěra v přírodě může trvat i několik měsíců nehledě na to, když žijí i v několika metrové výšce nad zemí.
Voda v teráriu
Voda je pro gekony životně důležitá. Často vydrží mnohem déle bez potravy, nežli bez přísunu tekutin. Proto v každém teráriu nesmí chybět miska na vodu přiměřené velikosti. Často se setkávám s názorem, že daný druh gekona z misky nepije. Pokud uvážíme, kolik času strávíme pozorováním aktivního života gekona, je jasné, že okamžik, kdy gekon pije, nemusíme ani zaznamenat. Proto doporučuji dát misku do každého terária. Velikost misky volíme s ohledem na velikost gekona, aby nemohlo dojít k utonutí. Vhodné je pro malé druhy vložit do středu misky plochý kámen, který vykukuje nad hladinou.
Rosení terária je důležité zejména u tropických druhů, ale ani u pouštních nesmíme zapomenout, že díky poklesu teploty v noci a nad ránem vlhkost stoupá. K rosení se hodí malé tlakové postřikovače. Pro více terárií se mi osvědčil 5L tlakový zahradní postřikovač, který má tlakovou trysku na hadici se samostatným ventilem. To zlehčuje manipulaci v teráriu. Vodu používáme mírně odstátou a vždy
s pokojovou teplotou. Gekoni obvykle nemají rádi přímé rosení, proto se vyhýbáme místům, kde se gekoni zdržují a rosíme dekoraci a stěny, kde gekoni nejsou. Dnes je již možno zakoupit nebo si vyrobit automatické rosící systémy. Vhodné jsou zejména v době naší nepřítomnosti, kdy dokáží pokračovat v navozeném ročním cyklu vlhkosti i za doby naší nepřítomnosti. Pro běžnou péči, když jsme doma, je takový systém zbytečný.
Karanténní terárium
Karanténu dopřáváme gekonům nově pořízeným, nebo v případě, že se u některého jedince vyskytne nějaký problém. Takováto nádrž je obvykle celoskleněná případně plastová. Důležité je, aby se materiál dal velmi dobře desinfikovat. Na dno se pokládají pouze papírové kuchyňské utěrky. Úkryty jsou vytvořené z materiálů, které můžeme posléze vyhodit (například proklady od vajec, nebo papírové ruličky). Nesmí chybět miska s vodou, kterou měníme každý den za novou. Vyhřívání terária musí být zajištěno stejně jako u normálně chovaných jedinců. Potravu podáváme pinzetou, kterou máme vyhrazenou pouze pro toto terárium. Po ukončení karantény terárium důkladně vydezinfikujeme.
Hygiena a péče o terárium
Každé terárium je vizitkou chovatele. Omluvné může být pouze nedokonalé technické zpracování terária vyrobeného svépomocí, to ale nesmí býti nebezpečné pro ještěry ani pro chovatele. Péče o terárium není náročná, pokud ji porovnáme například s chovem psa. Přesto musíme dodržet následující důležité činnosti. Každý druhý až třetí den bychom měli vyměnit vodu v misce a misku důkladně umýt například kuchyňskou houbičkou. Občas se vyplatí misku vymýt octem nebo přípravkem Acidomit pro hlodavce. Jednou týdně vybereme trus a vyleštíme vodou skla terária (! NIKDY NEPOUŽÍVÁME ČISTICÍ PROSTŘEDKY!). Substrát měníme, jak již bylo zmíněno, jednou za 3-6 měsíců podle stupně jeho znečištění. Jednou ročně provedeme důkladné vyčištění celého terária, při čemž umyjeme veškerou dekoraci. Prasklé žárovky a nefunkční zářivky ihned měníme za nové. Po každé takové práci a také po každé manipulaci s gekony a krmným hmyzem je nutné si důkladně umýt ruce.
4. Potrava
Většina druhů gekonů jsou hmyzožravci, krmí se tedy rozličným hmyzem od mušek přes cvrčky, šváby, můry, kobylky, larvy, pavouky až po saranče. Některé druhy si pochutnávají i na holých mláďatech hlodavců. Není také výjimkou, že pozřou jiné menší gekony nebo dokonce svá mláďata. Tropické druhy také rádi olizují nektar a požírají sladké plody (Phelsuma, Rhacodactylus), proto jim v teráriu podáváme občas ovocné kaše. Rhacodactylus leachianus se v sezóně živý převážně ovocnými plody, dokáže ale pozřít i mládě drobných ptáků. Mnoho gekonů si také pochutná na drobných hlemýždích či žížalách. Rhacodactylus chahoua v mém chovu rády přijímají drobné druhy akvarijních rybek.
V zajetí krmíme nejčastěji hmyzem. Existuje již několik farem, které nabízí mnoho druhů krmného hmyzu. Je tedy možné zakoupit asi 4 druhy cvrčků, několik druhů švábů, larvy much, můr, zavíječů a brouků nebo saranče. Výhodou je, že vám hmyz zašlou domů poštou nebo vlakem. Větší ZOOprodejny také nabízí již celkem slušný sortiment. Přes léto je nejvhodnější krmit smýkaným hmyzem. Na louce nachytáme kobylky a saranče. Pro drobné gekony můžeme nasmýkat drobné mušky a pavouky. Je ale důležité sbírat pouze hmyz, který není chráněný a také nechytat v chráněných krajinných oblastech. Veškerý takto nalovený hmyz je díky rozlišné potravě velmi výživný. Doporučuji se vyhnout přikrmování larvami potemníků moučných, takzvaní mouční červy. Jejich chitinová schránka je velmi špatně stravitelná.
Každý hmyz ať již koupený nebo chycený musíme doma uskladnit, aby nám vydržel delší dobu a měli jsme kvalitní krmivo. Proto použijeme větší plastový box s víkem. Velikost takové nádrže by měla být přizpůsobena množství krmného hmyzu v něm chovaném. Na 1 litr cvrčků používám 50 litrový box. Víko opatříme ventilační mřížkou, aby se box nezapařoval a netvořila se plíseň, zabrání též úniku hmyzu. Vnitřní vybavení tvoří proložky od vajec a nádoba na krmení. Krmíme ovocem, zeleninou a suchou směsí, vytvořenou z rozemletých přísad : (psí granule 250g, kočičí granule 250g, granule pro hlodavce 250g, strouhanka 50g, ovesné vločky 50g, masokostní nebo krevní moučka 30g a Roboran pro exoty 100g). Vždy dbáme, aby nesnědená potrava v boxu nehnila a neplesnivěla. Takto můžeme uchovávat cvrčky i měsíc při pokojové teplotě. Důležité je jim podávat vodu, například na misce s navlhčenou buničitou vatou. Pokud takto přechováváme šváby (Blaptica dubia a Blaberus giganteus či craniffer) je vhodné box vytápět topným kabelem na 28°C, poté se švábi dobře množí. Takto chovaný hmyz je ideální krmení pro naše gekony. Musíme si totiž uvědomit, že čím krmíme hmyz, tím krmíme následně gekony, proto dbáme, aby výživa hmyzu byla co nejbohatší.
Druhům přikrmujícím se ovocným nektarem či ovocnými plody podáváme jednou až dvakrát týdně kašičky, vytvořené z mixovaného ovoce (pomeranč, mango, kiwi, hroznové víno, banán…) Někdy můžeme do kašičky přidat i med. Druhý den nesnědenou potravu odstraníme. Možné je též pro větší gekony ovoce nadrobno nakrájet nebo rozmačkat vidličkou. Pro druhy rodu Rhacodactylus američtí chovatelé vytvořili speciální krmnou směs, která se smíchá s vodou a podává gekonům na misce. V současné době se již dá zakoupit i v ČR. Možné je také použít krmnou směs pro kolibříky, která se připravuje stejným způsobem. Gekoni též rádi olizují ovocné přesnídávky pro děti.
Vitamíny a minerály je potřeba dodávat uměle. Vhodnými preparáty jsou některé směsi od zavedených firem, které jsou bohužel značně finančně nákladné, ale kvalitní. Ondřej Hes doporučuje používat několik takovýchto preparátů a v pravidelných intervalech je střídat. Za léta chovu jsem zjistil, že si můžeme kvalitní vitamíny vytvořit sami, smícháme-li 100g jemně mletých převařených vaječných skořápek, 100g Roboranu pro exoty a jednu polévkovou lžíci Plastinu. Tuto směs přidávám ke krmení od roku 2005 (tehdy mi ji poradil Ludvík Frank) a nikdy jsem se nesetkal u žádného druhu s nedostatkem nějakých vitamínů či minerálů. Vitaminominerální přísady můžeme dávkovat dvěma způsoby. Buď aplikací přímo do tlamky gekona, čímž máme přesný přehled o dávkovaném množství vitamínů. Tato metoda je ale značně zdlouhavá, a také v některých případech nemožná, například u malých gekonů nebo agresivních zvířat, či druhů, se kterými se nesnadno manipuluje. Druhou možností je obalovat hmyz ve směsi vitamínů a minerálů. Obalení je možné praktikovat pomocí upravené plastové krabičky s víkem. Do středu víka krabičky uděláme otvor o průměru 1,5 cm. Dáme do ní polévkovou lžíci vitamínů a uzavřeme ji. Dírou ve víku umisťujeme hmyz dovnitř. Když máme nachytané potřebné množství hmyzu, zacpeme palcem díru ve víku a protřepeme. Tím se hmyz obalí práškem. Poté zkrmujeme pomocí pinzety. Některé preparáty se nabízejí jako kapalné přípravky, které se dávají do misky s vodou nebo do postřikované vody. Osobně nedoporučuji podávat vitamíny takovýmto způsobem, jelikož je jejich dávkování jednotlivým gekonům zcela nepřesné. Již v kapitole o osvětlení jsem se zmínil o vitamínu D3. Tento vitamín je vyráběn jako Kombisal AD3 (dříve Kombinal AD3). Jeho využití je zejména u hospodářských zvířat. Problémem vitamínů A,D,E,K je, že jejich přebytek nedokáže tělo vyloučit a ukládají se tak ve vnitřních orgánech a to zejména v játrech. Proto je nutné dodržovat správné dávkování. Předávkování vitamínem D způsobuje přesný opak nežli jeho účel a odvádí vápník z kostí. Proto buďme velmi opatrní při jeho aplikaci. Některé druhy rádi požírají drcené vaječné skořápky, proto jim je můžeme podávat na ploché misce přímo do terária.
Podávání hmyzu
Při manipulaci s hmyzem dbáme na to, aby nám neunikal. U většiny druhů hmyzu nehrozí přemnožení v domácnosti, je ale nepříjemné, když se hmyz dostane například k sousedům, kteří netuší, kde se tam vzal. Nejlepší variantou je krmení jednotlivých jedinců z pinzety. Bohužel ne všichni gekoni si na to zvyknou. Druhou variantou je vytvoření krmítka, například z vyššího kelímku. Do něj pak můžeme vkládat hmyz a gekoni se naučí si jej odsud lovit. Poslední variantou podávání hmyzu je jeho volné vpouštění do terária. Samozřejmě tak napodobíme nejlépe přírodní podmínky. Má to ale i úskalí v tom, že nám hmyz může snadno utékat, krmná dávka není regulovaná a těžko si všimneme, jestli žerou všichni obyvatelé terária a v neposlední řadě může větší množství cvrčků zejména drobným gekonům ublížit.
Větší druhy můžeme občas přikrmovat myšími či křeččími holaty. Tuto potravu bychom měli dávat maximálně 1x měsíčně jinak hrozí obezita. Vhodné je podat myší hole samici po snůšce, jelikož dostane do svého těla větší množství přírodního vápníku z kostí.
Mláďata gekonů krmíme 5x týdně menším hmyzem, dospělce krmíme 2 – 3 x týdně přiměřeně velikým hmyzem. Obvyklá dávka jsou 2 – 3 kusy hmyzu pro jednoho gekona.
Umělé krmení
Pokud jsou gekoni nemocní a nemůžou přijímat potravu je nutné je krmit uměle. Probíhá to tak, že gekona pevně uchytíme do ruky, druhou rukou mu pomocí plastové špachtle (u menších druhů postačí prst) opatrně rozevřeme tlamu a vložíme mu do ní cvrčka, kterému odstraníme zadní ostré nohy. Cvrčka pomalu a opatrně zatlačíme co nejdále do hltanu a tlamku na chvíli zavřeme, aby gekon cvrčka nemohl vyvrhnout. Před časem jsem měl samici gekončíka nočního která jakoukoliv potravu nedokázala strávit. Proto jsem přešel ke krmení převařeným hmyzem, který jsem následně rozmačkal a aplikoval pomocí injekční stříkačky bez jehly do tlamky ještěra. Po měsíci již samice ochotně lovila i trávila celé živé cvrčky. Před započetím umělého krmení se musíme přesvědčit co je příčinou odmítání potravy.
5. Rozmnožování ještěrů
V případě, že nás chov terarijních zvířat zcela pohltí, budeme se snažit své chovance rozmnožit. Není totiž lepší pocit, než když se vněm podaří odchovat mláďata. Základem je sestavit pohlavně zralý pár či skupinu jednoho samce a více samic, kterých může být až pět. Více samců v jednom teráriu se obvykle nesnáší a dochází mezi nimi k bojům, které můžou končit až smrtí jednoho z nich. Někdy může nastat i rivalita mezi více samicemi. Neexistuje pravidlo, které by určovalo, který druh je vhodné chovat v páru a který ve skupině. Vždy je to individuální
Určení pohlaví
Pohlaví je nejlépe určitelné u dospělých zvířat. Je možné jej rozpoznat i u odrostlejších mláďat v různém věku. Obecným pravidlem je, že samci mají zvětšená pouzdra hemipenisů, která rozšiřují kořen ocasu. Dále mají vyvinuté preanální či stehenní póry. Méně časté je, že jsou samci větší než samice. U některých druhů je rozpoznávání pohlaví zcela specifické a nelze použít tento obecný klíč. Mnohokrát se můžeme setkat s určováním pohlaví dle teploty inkubace. Tato metoda je u mnoha druhů téměř 100%, je však nutné počítat i s možnou odchylkou. Proto musíme tuto informaci brát opatrně a pohlaví si ještě před dospělostí ověřit. Často se dají u mladých gekonů rozpoznat samčí póry (preanální či stehenní) pomocí hodinářské lupy. Opět to ale není informace, na kterou bychom se mohli spolehnout a brát ji jako dogma.
Stimulace k páření
Druhy žijící v mírném a subtropickém pásmu je třeba k páření stimulovat přezimováním nebo snížením teploty v zimním období. Zimování má tři fáze.
- Fáze - Příprava
Před zimováním přestaneme krmit a necháme gekony vyprázdnit minimálně po dobu jednoho týdne. Po týdnu půstu postupně snižujeme teplotu až na požadovanou „zimovací“. Důležité je, aby teplota klesala v určitém rytmu a nedošlo k tomu okamžitě nebo naopak příliš dlouho. Vhodná doba je obecně okolo 1-2 týdnů. Během této doby zkracujeme i délku dne.
- Fáze - Zimování
Gekony necháme zimovat buď v teráriu, které umístíme do prostor s požadovanou teplotou anebo je přendáme do nádoby pro zimování uzpůsobené. Taková nádoba je obvykle platový box s víkem, ve kterém je perforace pro přívod vzduchu. Do boxu vkládáme větší vrstvu substrátu a několik úkrytů. Nesmíme zapomenout na misku s vodou. Zimování provádíme v chladné místnosti (sklep, komora či spíž) nejlépe bez oken. Během zimování provádíme minimálně jednou za 2-3 dny kontrolu teploty a stavu zvířat, případně dolijeme vodu. Není žádoucí, gekony během této doby příliš rušit, proto je zbytečně nevyndáváme a jinak s nimi nemanipulujeme. Stačí odklopit úkryt a na gekona se „ podívat“.
- Fáze – Probuzení
Po uběhlé době stanovené pro zimování, gekony „probouzíme“ ze zimního spánku. Pokud jsme je zimovali v teráriu tak jej opět přeneseme zpět do místnosti. Pokud byli gekoni v boxu tak je přendáme do terária. Vhodnější je odzimovat gekony rychleji, nežli jsme je připravovali. Proto je ponecháme 2-3 dny při pokojové teplotě a poté začneme ihned topit. Zprvu dodržujeme kratší dobu vyhřívání a osvitu, kterou během dvou týdnů prodloužíme na požadovanou délku, obecně 10-12 hodin.
U druhů žijících v tropických oblastech nedochází k vysokým poklesům teploty. Proto se stimulují k páření obvykle obdobím sucha a dešťů a délkou dne. Můžeme opět popsat tento proces ve třech fázích, které mají ale mnohem kratší časový úsek a odehrají se vlastně během necelých 2 měsíců.
- Fáze – Příprava
Gekony připravujeme na klidové období po dobu dvou týdnů. Během této doby snižujeme teplotu o 4-6°C oproti teplotě při aktivitě. Z každodenního rosení přecházíme k rosení jednou za 2-4 dny. Společně s tím zkracujeme délku dne na 7-8 hodin.
- Fáze - Klidové období
Teplotu ponecháváme sníženou o 4-6°C oproti teplotě při aktivitě. Důležité je dodržovat délku dne na 7-8 hodinách, proto stále svítíme, ale netopíme, abychom dosáhli požadované teploty. V případě, že je terárium vytápěno klasickou žárovkou, ji vyměníme za úspornou či LED, které nevydávají tolik tepla. Pokud využíváme topný kabel či kámen tak jej vyřadíme z provozu nebo ho vyměníme za jiný s menším příkonem. Vše záleží na okolní teplotě. Krmíme obecně menším množstvím hmyzu a v delších intervalech, postačuje ho gekonům podávat 2x do týdne. Sladké ovoce a nektary vynecháváme úplně. Rosíme jednou za 2-4 dny a to menším objemem vody.
- Fáze - Návrat k aktivnímu režimu
Během dvou týdnů prodlužujeme délku dne na původní hodnotu. Zvýšíme teplotu o 4-6°C. Rosíme každý den, ideálně ráno i večer. Druhům, kteří požírají ovoce, podáváme v krmné dávce větší množství ovocné složky. Hmyz podáváme opět ve stejném množství jako před přípravnou fází.
Vždy je důležité dodržet roční klimatický cyklus, který panuje v místě výskytu chovaného druhu. K těmto účelům, je vhodné využívat internetové servery, které přenášení počasí v dané oblasti. Často se zde dá najít i celoroční průběh teplot a vlhkosti požadované oblasti. Nejlepším způsobem samozřejmě je místo výskytu navštívit a teploty si změřit sami. Ovšem jen velmi malé množství chovatelů má možnost být na tomto místě v průběhu celého roku, či ho vůbec navštívit.
Páření
Páření předchází obvykle krátké námluvy. Samec pronásleduje samici a zakusuje se jí do ocasu, končetiny či trupu. Po krátké chvíli, pokud je samice svolná k páření, dojde k jejímu znehybnění samcovým tělem, při čemž jí drží zakousnutím v šíji. Samec podsune svůj ocas pod samici, aby se mohli spojit kloakou. Samec vysouvá jeden hemipenis a zasunuje jej samici do kloaky. Kopulace trvá obvykle jen několik málo minut. Někdy bývá doprovázena i zvukovými projevy (Eurydactylodes agricolae).
Většina samic je schopná udržet si samcovo sperma ve spermatickém váčku a oplodnit následně několik snůšek bez potřeby páření. Zaznamenal jsem také případ, kdy byla samice oplodněna samcem v době, kdy ještě nebyla pohlavně dospělá. Proto si sperma zřejmě uložila do spermatického váčku a oplodnila jím snůšku, až v době kdy dosáhla dospělosti. Je tedy zřejmé, že spermatický váček plní funkci ještě dříve, nežli je samice schopná ovulace.
Snůška či porod
Většina druhů je oviparních. Znamená to, že snáší 1 – 2 (výjimečně 3) vejce, ze kterých se za ideálních podmínek líhnou mláďata. Vejce můžou mít vápenitý nebo kožovitý obal. Jen málo druhů je ovoviviparní což je nepravá živorodost. V tomto případě se v těle samice tvoří obvykle jen jedno vejce s pevným blanitým obalem, které se vyvíjí několik měsíců. Při snášce se z blanitého obalu ihned líhne mládě (Naultinus elegans). Tyto druhy mají jen jedno nebo dvě mláďata ročně někdy i jednou za dva roky.
V případě oviparních druhů je potřeba zajistit ideální místo, do kterého samice snese svá vejce. V přírodě samice zahrabávají vejce do vlhkého písku či zeminy nebo je ukládají pod kůru, kmeny nebo do paždí rostlin, někdy je také přilepují v dutinách stromů nebo mezi kameny. V případě, že samice nenalezne ideální místo pro snůšku, hrozí zadržení vajec, které bývá smrtelné. Druhům, kteří své vejce zahrabávají do substrátu, musíme připravit nádobu, ve které bude větší vrstva obvykle vlhkého substrátu. Vhodné je, aby nádoba byla neprůhledná a přikrytá například kusem kůry. Samice zde nalezne klid pro snůšku. Zhruba týden před snůškou samice nepřijímají potravu nebo jen zřídka a obhlížejí v teráriu místa vhodná pro snůšku. Poté připravují místo, do něj vykladou vejce a vše pečlivě zahrabou. Je nutné, abychom samice při této činnosti nerušili. Po snůšce jsou samice většinou žíznivé, proto musí mít v misce dostatek pitné vody. Druhy, které lepí své vejce na různé podklady, si musí mít možnost najít vhodné místo, kde svá vejce nakladou. Často to bývá i na stěny terária.
Inkubace
Snesená vejce opatrně přemístíme do krabičky s inkubačním substrátem. Při přenášení je nutné zajistit stejnou polohu vajec, jako byla při snesení. Inkubační nádobu tvoří průhledná krabička s víčkem, ve kterém jsou ventilační otvory. Substrát může být Lignocel, Seramis, Vermikulit rašelina či rašeliník. Doporučuji dávat přednost spíše průmyslově vyráběným materiálům, nežli přírodním, jelikož tak zajistíme lepší sterilitu. Mnoho organismů z přírody může být pro vejce nebezpečných. Vejce přilepená na pevný podklad přeneseme, buď i s části dekorace, nebo je necháme inkubovat v teráriu. V tomto případě je vhodné je překrýt košíčkem z mušího pletiva, který bude chránit vejce a později i vylíhlé mládě před jejich rodiči či krmným hmyzem. Inkubátor je možné zakoupit již hotový nebo jej můžeme vyrobit. Vždy se jedná o terárium nebo box, dobře tepelně izolovaný, ale zároveň umožňující výměnu vzduchu. Důležité faktory inkubace jsou stálá teplota bez větších výkyvů a zajištění požadované vlhkosti. Dlouhou dobu jsem používal inkubátor vytvořený z plastového boxu, v jehož víku byl smotaný topný kabel ovládaný termostatem. Kabel ve víku zajišťoval samozřejmě požadovanou teplotu a jeho umístění zajišťovalo i to, že voda nekondenzovala na víku boxu. Od roku 2008 používám inkubátor značky Lucky reptile, který dokáže inkubační prostor jak vyhřívat tak chladit, to se hodí v letních měsících. Vlhkost při inkubaci zajišťuje jak vlhký substrát, tak nádoba s vodou v inkubátoru. Substrát pro vejce s kožovitým obalem, je vždy vlhčí, než substrát, do kterého ukládáme vápenitá vejce. Při inkubaci vajec se silně kalcifikovaným obalem zvyšujeme vzdušnou vlhkost. Vhodné je vždy udržovat při inkubaci raději menší vlhkost substrátu a vyšší vlhkost vzduchu, aby nedošlo k přílišnému absorbování vody do vejce během inkubace a tím k odumření zárodku.
Délka inkubace se pohybuje v závislosti na druhu od 40dnů až po několik měsíců. V průběhu inkubace je možné, že se vejce zkazí. Nejčastější příčinou jsou neoplodněná vejce. Případně nedodržení optimálních podmínek inkubace. Teplotou inkubace je možné u některých druhů ovlivnit pohlaví. V případě vysokých teplot nad 27°C je převaha samců, v případě nižších teplot se líhnou samice. Není to ale závazné pravidlo pro všechny druhy.
Líhnutí
Závěrem zdařilé inkubace je líhnutí mláděte. Pro chovatele je to zřejmě jeden z nejkrásnějších okamžiků v chovu. Při líhnutí si mládě otevře cestu ve vaječném obalu vaječným zubem, který po vylíhnutí z vejce odpadne. Mládě s vystrčenou hlavičkou z vejce ještě chvíli čeká a dýchá. Později vyleze celé z vejce a odpočívá. Některé druhy se ihned svlékají ze své pokožky. Jiní se svlékají 2 až 5 den. Mláděti zůstává zbytek žloutkového váčku, který vyživoval plod v průběhu inkubace. Několik dní po vylíhnutí mládě nepřijímá potravu a tráví ještě zbytek žloutkového váčku. Proto krmíme až 3 – 5 den po vylíhnutí.
Péče o mládě
Mládě z inkubátoru přeneseme do odchovné nádrže (terárium, plastový box). Odchovnu vybavíme podobně, jako terárium dospělců. Jen přizpůsobíme rozměry velikosti mláděte. Odchovnu vytápíme stejně jako terárium pro dospělce. Mladé gekony krmíme 5x týdně. Důležité je dbát na velikost misky s vodou, aby se v ní mládě neutopilo. Jak mládě roste, zvětšujeme velikost odchovny. Pokud budete přenechávat mládě novému chovateli, mělo by být starší jednoho měsíce a samostatně přijímat potravu.
6. Pomůcky pro chov
Od roku 2004 jsem v chovu nastřádal neskutečné množství věcí pro teraristiku, mnoho jsem toho rozdal a něco nikdy ani nepoužil. Proto bych rád sepsal základní seznam, který by každý chovatel měl vlastnit. Rozdělil bych to na dvě skupiny a to základní pomůcky, nezbytné před pořízením prvního gekona a poté pomůcky, které byste měli postupem času dokoupit.
Základní pomůcky:
Pinzeta
2x Plastový box s víkem
Teploměr
Kapesní svítilna
Gumové rukavice
Houbička na nádobí
Manuální rozprašovač
Stará polévková lžíce
Zápisník
Pomůcky pro pokročilého chovatele:
Několik plastových boxů různých rozměrů
Váha
Metr
Tlakový postřikovač
Několik pinzet
Prázdné terárium
Dekorace
Hodinářská lupa
Potřeby pro elektroinstalaci
Vlhkoměr
Řezák na sklo (diamant) a několik tabulek skla.
Fotoaparát
Pinzety
Dovolím si tvrdit, že to je nejzákladnější pomůcka každého teraristy. V podstatě se jedná o prodlouženou ruku člověka. Pinzetu používáme nejvíce ke krmení. Později si jich pořizujeme více a každá má svůj účel. Na krmení je vhodné mít pinzety dvě, abychom v případě dočasné ztráty jedné použili druhou. Další pinzety se dají využít na svlékání staré pokožky, pro karanténní terárium, či pro vybírání trusu. Každá pinzety by měla být označena, abychom věděli kterou, ke kterému účelu používáme. Vhodné je jednou za čas pinzety vyvařit v horké vodě.
Plastové boxy s víkem
Ze začátku nám stačí míti pouze dva boxy, kdy jeden používáme pro přechovávání krmného hmyzu a druhý máme pro případ, že bychom museli některého z gekonů oddělit z terária. Později si budeme muset pořídit další boxy na odchov mláďat a pro chov většího množství hmyzu. Také je využijeme jako karanténní nádrže. Ideální je mít sadu několika rozměrů. Důležité je, si boxy předem důkladně upravit a to zejména v oblasti ventilace. Ideální je vyříznout do víka několik otvorů a do nich vlepit muší pletivo, nebo jemně děrovaný nerezový či hliníkový plech. Pokud boxy nepoužíváme, umyjeme je a uskladníme.
Teploměr/Vlhkoměr
Nejlevnější variantou jsou analogová měřidla. Pro základní údaje postačují. Při chovu se neřídíme přesností na 0,1°C. Do inkubátorů je vhodnější používat přesnější digitální zařízení. Mnoho takovýchto přístrojů dokáže měřit jak vlhkost, tak teplotu a zaznamenat minimální a maximální hodnotu. Důmyslným zařízením je teploměr, který zaznamenává teplotu v nastaveném intervalu a ukládá ji do paměti. V počítači se poté dají tyto údaje archivovat a sestavit tak průběh za určité období.
Kapesní svítilna
Vybíráme takovou, aby neměla příliš velkou intenzitu světla. Využijeme jí nejčastěji k večernímu posvícení do terária, nebo při lovu uprchlého hmyzu po bytě.
Gumové rukavice
Vhodné jsou jednorázové rukavice, které používáme při manipulaci s novými gekony nebo s gekony, které jsou v karanténě. Chráníme tak zdraví své a i ostatních chovanců jihž se tato zvláštní péče netýká.
Houbička na nádobí
Je vhodná zejména k mytí misek na vodu. Využijeme ji i při mytí boxů a terárií. Nikdy nepoužíváme k mytí saponát Vhodný je ocet nebo specializované čisticí prostředky pro mytí potřeb pro zvířata. Obvykle mají také octový základ.
Rozprašovač
Do začátku postačuje manuální postřikovač, který není tak drahý. Obvykle ani nevydrží dlouhou dobu, takže pokud u chovu zůstaneme, pořídíme si kvalitnější. Pro několik terárií se hodí 1-1,5 litrový tlakový postřikovač. Já ale nejraději používám 5L tlakový postřikovač, který má nádobu s vodou oddělenou a z ní vede hadice s tryskou a manuálním ventilem. Díky tomu se s ním velmi dobře manipuluje v teráriu a vydrží velmi dlouho sloužit svému účelu. Občas je vhodné nádobu na vodu vyčistit, opět třeba octovým roztokem.
Stará polévková lžíce
Lžíce, je ideálním pomocníkem při odebírání trusu z terária. Díky tomu vždy odebereme trus i se znečištěným substrátem. Osobně používám jednu lžíci už od samého začátku a nikdy jsem ji nevyměnil za nic jiného.
Zápisník
Vedení poznámek o chovu je povinností chovatele. Bez toho nemá naše práce žádný smysl. Je zcela jedno, zda zvolíme papírovou podobu a budeme mít sešit, či elektronickou a záznamy povedeme v Exelu nebo některém terarijním programu. Smyslem je abychom zapisovali data, která jsou potřebná a dodržovali jednotný systém. Zprvu jsem jako nadšený chovatel zapisoval každé krmení a každodenní dění v teráriu. Dnes vím, že je nutné vést záznamy o dávkách vitamínů, zimování, páření, snůškách, inkubaci, odchovech, měření, vážení, či případné léčbě. Je na každém chovateli jakým způsobem si bude tyto údaje evidovat. Osobně si vedu blok, ve kterém má každé zvíře záložku. Pokud mám dat o chovu dostatek, přepisuji to do dokumentu v PC. Tímto mám v záloze jak papírovou tak elektronickou formu. V roce 2008 jsem se stěhoval do nového bytu. Při stěhování se mi ztratil sešit s daty o chovu E.macularius za 4 roky. Naštěstí jsem několik týdnů před tím dopsal publikaci pro Robimaus o gekončíkovi nočním, kde jsem všechna data použil.
Váha
Běžná kuchyňská váha se hodí spíše pro chov větších ještěrů. Gekoni mají váhu často jen několik gramů. Proto je vhodné, aby váha vážila na desetinu gramu. Laboratorní váhy jsou pro tento účel nejlepší, ovšem cena je velmi vysoká. Vhodným kompromisem je váha na tabák, kterou používají kuřáci. Tato váha má i misku, která je ideální na pokládání většiny gekonů.
Metr / Posuvné měřítko
Osvědčilo se mi používat krejčovský metr, je ohebný a zvířatům neuškodí. Samotné měření není vůbec jednoduché. Gekony zvyklé na manipulaci měříme celkem snadno, ovšem divoké druhy je změřit celkem obtížné. Pomoci nám může větší kus papíru, na který necháme gekona nalézt. Pokud je gekon na papíru v klidu v natažené poloze, tak tužkou zaznamenáme začátek a konec ještěra. Poté změříme vzdálenost mezi těmito body. Vhodné je také měřit gekony lezoucí po skle, pokud zrovna odpočívají „plřilepeni“ na průhledné stěně terária.
Posuvné měřítko lidově "šupléru" používáme nejčastěji k měření rozměru vajec. Při této činnosti je nutné si počínat zvlášť opatrně, aby nedošlo k poškození skřípnutím vejce.
Prázdné terárium
Pokud chováme již několik druhů zvířat, je vhodné mít v zásobě alespoň jedno prázdné terárium pro případ, že potřebujeme nějakého gekona oddělit. Je to vždy lepší varianta nežli používání plastového boxu.
Dekorace
Opět můžeme mít doma zásobu různých kůr, kamenů, větví, substrátu, plastových květin, misek na vodu a jiných dekoračních věcí. Je to lepší nežli je pak hledat venku například pod sněhem, když potřebujeme zrovna rychle zařídit nějaké terárium.
Potřeby pro elektroinstalaci
Každý šikovný terarista má doma hned několik objímek, flexašňůr a žárovek. Pokud nedisponujeme elektrikářskou zručností, vyplatí se mít doma určitě alespoň jeden topný kámen či kabel, který můžeme použít v nenadálých situacích, kdy nám přestane fungovat hlavní zdroj vytápění, nebo pokud potřebujeme vyhřát plastové boxy.
Řezák na sklo (diamant) a několik tabulek skla.
Opravdu zručný terarista, který má zkušenosti s řezáním skla si jistě pořídí domů řezák na sklo, takzvaný diamant. Díky tomu si dokáže ze skla odříznout poškozená dvířka, či jinou část terária. Případně si může vyrobit terárium sám. Je nutné mít v tomto případě i doma několik tabulek skla potřebné tloušťky a vhodného rozměru.
Fotoaparát
Pro záznam momentů v chovu je jistě v dnešní době nezbytný digitální fotoaparát či kamera. Snímky si ukládáme v archivu, abychom je mohli kdykoliv použít pokud je potřeba. Při focení vždy bereme ohled na gekony, abychom je příliš nerušili. Výsledné fotografie pak můžeme publikovat na internetu nebo webových stránkách a pochlubit se tak svým chovem. Pro přípravu článků je to zcela nezbytné.
7. Systematika
Systematika je vědní obor, zabývající se řazením živočichů a rostlin do skupin. Můžeme se též setkat s názvem taxonomie. V dnešní době jsou k těmto účelům používány molekulární analýzy. Dříve se plazi rozdělovali pouze podle vnějších znaků. Systematika je jistě velmi důležitým vědním oborem, pro chovatele jsou změny, kterými systematika stále prochází spíše zajímavostí. Často jsou po revizích používány oba názvy zvířete a to jak starý tak nový. Uvedu zde jen členení do podčeledí. Pro detajlnější a hlavně aktuální informace doporučuji návštěvu webu http://reptile-database.org/
8. Literatura
Kvalitní literatura je pomocníkem každého chovatele. V dnešní době mnoho chovatelů získává informace čtením internetových stránek. Je nutné ale vybírat kvalitní a prověřené zdroje, aby informace nebyly zavádějící. Zejména bych se vyhnul internetovým diskusím, i zde naleznete jistě chovatele, který vám rád poradí, bohužel se zde objevují i lidé, kteří svou radou dokáží chov zničit. Proto buďte opatrní a informace prověřujte. Vhodné je se spolehnout na kvalitní literaturu. Dnes není zcela jednoduché vydat nějakou publikaci o chovu terarijních zvířat, jelikož finanční stránka se autorovi mnohdy nevyplatí. Proto, vydané knihy mají zcela jinou váhu, nežli články na neověřených internetových stránkách. Česká Národní knihovna již několik led soustřeďuje kvalitní webové stránky ve svém archivu a zaručuje tak kvalitu jejich obsahu. Takové stránky nesou informaci o tom, že jsou v tomto programu zapojené. Měsíční periodikum u nás v současné době v tištěné podobě nevychází. Poslední časopis, s dlouholetou tradicí, Akvárium Terárium byl z finančních důvodů ukončen. V roce 2012 byl založen časopis TERAmagazín (www.teramagazin.cz), který je vydáván z finančních důvodů pouze v internetové podobě. Rád bych doporučil knihy vydavatelství Robimaus, které se obvykle specializují na jednotlivé chované druhy. Takovou biblí každého „gekonáře“ je jistě kniha od pana Ivana Vergnera, Gekoni (nakladatelství Madagaskar), která vyšla pouze v prvním vydání. Přesto je velmi obsáhlá a pro teraristu nepostradatelná.
Doporučená literatura:
Bruins E., 2001, Encyklopedie teraristiky, REBO, 317 stran
Forejt J., 2007, Gekončík noční, ROBIMAUS, 64 stran
Forejt J., 2006, časopis Fauna, Eublepharis macularius
Forejt J., 2006, časopis Fauna, Hemitheconyx caudicinctus
Forejt J., 2006, časopis Fauna, Paroedura pictus
Forejt J., 2007, časopis Akvárium Terárium, Chov švábů argentinských
Forejt J., 2007, časopis Akvárium Terárium, Eublepharis macularius
Forejt J., 2008, časopis Fauna, Eublepharis macularius-život v přírodě
Forejt J., 2009, časopis Akvárium Terárium, Paroedura androyensis
Forejt J., 2012, časopis Teramagazin č.2, Rhacodactylus ciliatus
Forejt J., 2012, časopis Teramagazin č.8, Změna systematiky novokaledonských gekonů
Forejt J., 2013, časopis Teramagazin č.2, Pagekon obří Rhacodactylus leachianus
Forejt J., 2013, časopis Teramagazin č.3, Rhacodactylus chahoua
Forejt J., 2013, časopis Teramagazin č.5, Rhacodactylus auriculatus
Forejt
J., 2013, časopis Teramagazin č.6, Eurydactylodes
agricolae
Klátil L., 1999, Obrazový atlas gekonů, PETR ESTERKA, 128 stran
Kraus R., Kocián M., 2000, Chameleoni a gekoni, POLARIS, 221 stran
Seipp R., Henkel F. W., 2000, Rhacodactylus, Biologie, Haltung und Zucht, Frankfurt (Edition Chimaira), 176 stran
Siffner P., 2003, časopis Fauna, Výskyt gekona tureckého – Hemidactylus turcicus na severní Moravě
Vergner I., 2001, Ještěři, Biologie, chov, gekoni 1, Madagaskar, 462 stran
Vergner I. 2013, 2014, časopis Teramagazin č.2,3,4,5,6,1, O původu gekonů a ostatních současných plazů.
Vosjoli P., Fast F. Repashy A., 2003 : Rhacodactylus, The Complete Guide to their Selection and Care, Advanced visions Inc, 296 stran