Tiliqua scincoides chimerae

  Tito scinkové pochází z indonéského souostroví Tanimbar. Je to skupinka asi 30 korálových a sopečných ostrovů. Scinkové jsou zbarveni šedě s tmavými příčnými pruhy. Ošupení je taškovitě se překrývající a šupiny jsou veliké kýlnaté. Hlava je typická trojúhelníková, výrazně oddělená od zavalitého těla. Končetiny jsou krátké, ale i přesto je pohyb zvířat velmi mrštný. Ocas je krátký. Délka se pohybuje okolo 50 cm a váha kolem 500-600g. Při manipulaci musí být člověk opatrný, jelikož mají sklon ke kousání a jejich stisk je velmi silný a bolestivý. V přírodě žijí osamoceně, maximálně v páru.


Tiliqui byli poprvé dovezeny do Jihlavské zoo roku 1995, tehdy se jednalo stále o nepopsaný druh. V roce 2000 byl v monografii zabývající se scinky popsán druh Tiliqua scincoides spp. z Tanimbarských ostrovů, popis se shodoval se scinky z Jihlavské zoo a tak byly určeny jako Tiliqua scincoides chimerae (Hes 2005).


V létě roku 2006 jsem získal skupinu (1,2,1) scinků od Ondřeje Hese. Zvířata byla šestiletá a pocházela z odchovu Jihlavské zoo. Tiliqui jsem ubytoval v teráriích (80x40x30). Do jednoho jsem dal pár a do druhého samici s neurčeným jedincem, zřejmě ale samcem. Během čtrnácti dnů jsem postavil terárium  s podstavou 1,3 x 1,3m a výškou 0,8m. výška je zbytečně veliká, ale z prostorových důvodů jsem si to mohl dovolit. Dno je vytvořeno tak, aby se postupně k zadní stěně zvyšovalo a vytvořilo tak dvě terasy. Důvodem výstavby takto stupňovaného dna byla špatná viditelnost do zadních partií terária. Jako substrát používám dřevěné hobliny. Dříve jsem měl na dně rašelinu, ale ta se stávala po vyschnutí prašnou. Terárium je dále doplněno plastovými květinami. Dekoraci stěn jsem volil spíše z estetického hlediska než účelně, jelikož se scinkové zdržují spíše při zemi. Vytvořil jsem tedy jen jednu větší polici zabírající celou délku zadní stěny a polovinu délky levé boční stěny. Zbytek stěn jsem nabarvil Latexem s odstíny zelené a hnědé. Drobné nerovnosti jsem vytvořil polyuretanovou pěnou. Nepostradatelnou součástí terária je větší množství úkrytů. Já používám „trubky“ z kůry a kusy prohnutého dřeva.Při nedostatku úkrytů dochází k napadání zvířat. Na pití je vhodná těžší kameninová miska. Terárium osvětluje 16W zářivka délky 60 cm. Vytápění zajišťuje bodová 40W žárovka a 20 w topný kámen. Scinkové se vyhřívají ale málo. Jen samice v průběhu březosti často využívala topný kámen. Teplota se pohybuje od 26°C až po 33°C pod zdrojem tepla. Rosím jen sporadicky. Do takového terária jsem umístil celou skupinu 1,2,1, ovšem po krátkém čase se začali vyskytovat potyčky končící krvavými šrámy. Proto jsem se rozhodl scinky oddělit. To byl závažný problém, jelikož jsem stěží určoval pohlaví. Vzal jsem tedy všechny čtyři jedince a postupně porovnával šířky kořene ocasu. Z toho jsem tedy došel k rozdělení do dvou párů. Jeden pár jsem přenechal kolegovi a druhý si ponechal. O správném rozlišení pohlaví jsem se utvrdil až po pozorovaném páření, které následovalo asi po půl roce od rozdělení skupiny. Scinkové obvykle vylézají ze svých úkrytů až dvě hodiny po rozsvícení. Poté hledají potravu a po nažrání se schovají a nebo leží na polici či topném kameni. Obvykle tráví čas společně, jen v období březosti se samec zdržoval na polici a samice ovládala celé dno. Proto jsem i samci v tomto období předkládal potravu na polici a samici jsem krmil dole. Spánek mají velmi tvrdý, když jsem převážel dva jedince ke kolegovi, musel jsem je odchytit ještě před ranním rozsvícením. Scinkové při manipulaci ještě spali, probudili se až při umisťování do přepravního boxu. Zajímavost jsem zaznamenal při dvou svlecích samce (9/2006 a 4/2007). Samec po svleku zcela ztratil tmavé pruhy a měl jen podkladovou světlou barvu s mírnými náznaky tmavších pruhů, do 2 měsíců po svleku se zbarvení opět srovnalo.


Základ krmení tvoří hlemýždi. V létě živí a v zimě mražení, přesto ale po čase mražené hlemýždě přestali zvířata přijímat a tak jsem je z jídelníčku vyřadil. Začal jsem s nimi krmit až na jaře, kdy jsem odhrabával zeminu kolem keřů a sbíral tak zimující hlemýždě. Tyto hlemýždě jsem nechal v plastovém boxu naplněném zeminou v teple, do dvou dnů se probrali a bylo možno je zkrmovat. Na následující zimu si nejspíše zřídím vlastní chov afrických oblovek (Achatina).  Dále doplňuji krmnou dávku šváby B. dubia, dešťovkami, někdy syrovým masem (vnitřnosti, kuřecí či vepřové maso) a zralým ovocem (jablka banán, hruška, hroznové víno…). Ovoce saturuji vitamíny (Roboran H + drcené vaječné skořápky 1:1 a 1 polévkovou lžíci Plastinu). Krmím asi 3-4x týdně z čehož dvakrát dávám hlemýždě a jednou ovoce, ostatní složky potravy dávám nepravidelně. Tito scinkové mají sklon k obezitě, proto je nesmíme překrmovat.  Z pinzety si brala krmení jen samice v průběhu březosti.


O průběhu rozmnožování nejsou jednotné informace. Jan Zídka tiliqui zimuje při teplotě 15-18°C od ledna do února, začínají se mu pářit až po odzimování a podání živých hlemýžďů. Mláďata u chovatele rodí za 5 měsíců (Zídka 2006, osobní sdělení). Ondřej Hes scinky nezimoval, teplota byla v letních měsících až 35°C a v zimě klesala v noci až na 20°C. Choval je odděleně a dával je k sobě jen v podzimních měsících kdy se spářili. Porod probíhal v létě (Hes 2006, osobní sdělení).

Já jsem scinkům v listopadu 2006 zhasl žárovku, aby teplota klesla na  22 – 25C°C. Rozsvítit jsem chtěl až koncem února, ale k páření došlo ještě během zimního klidu a tak jsem rozsvítil již 3.2.2007.  První páření jsem tedy pozoroval 1.2.2007 v 14:00, předcházela mu mohutná honička, kdy se samec přímo přetahoval se samicí. Poté co se samice uklidnila, zakousl se jí do boku a svůj trup přehodil přes její, aby ji lépe fixoval. Ocas podstrčil pod samiččin a došlo ke spojení. Kopulace trvalka asi 2 minuty.  Poté samec samici pustil a vrhl se do úkrytu. Další páření jsem ještě pozoroval 12.2.2007 v dopoledních hodinách. V průběhu březosti samice byla velmi žravá, i tak jsem ale krmil jen 4x týdně. Svůj den trávila vyhříváním na topném kameni, je zajímavé, že nelezla na kámen, který je umístěn pod žárovku, zde je vyšší teplota než na topném kameni. Samec v tomto období byl stále na polici. V květnu jsem samce přemístil do samostatné nádrže, obával jsem se, aby nezabil mláďata která samice porodí. Samice během březosti ani před porodem nejevila vyšší známky agresivity, jak popisují jiní autoři (Zoo Jihlava)


K porodu došlo dopoledne 11.6.2007. Bohužel jsem porod nezaznamenal. Po příchodu z práce na mě u skla koukala malá pruhovaná tiliqua. Tímto pohledem jsem byl unesen. Samice byla velmi hladová, ale známky agresivity neprojevovala. Dal jsem jí z pinzety švába (Blaberus craniffer) a mezitím jsem vyndával mláďata, když švába sežrala dal jsem jí dalšího a takto jsem to opakoval než jsem vyndal všech 13 mláďat. Našel jsem také 2 mrtvá. Jedno mrtvé mládě mělo nezatažený žloutkový váček, což se stalo velmi vítanou potravou pro druhého prcka, který ho za váček tahal a dokud ho neukousl a nesežral. Druhé mrtvé mládě bylo ještě v plodovém obalu a mělo otevřenou dutinu břišní. Narozené tiliqui jsem umístil do třech plastových boxů po 5 a 3 jedincích. Boxy jsem vystlal úkryty z proložek na vejce, aby nedocházelo k šarvátkám. Umístil jsem zde misku na vodu. Hned první večer mláďata žrala nabízené šváby (Nauphoeta cinerea ). Druhý den pak rozmačkaný banán. Další dny jsem zkusil podat drobné hlemýždě. Veškerá podávaná potrava byla vždy přes den sežrána. Překvapením bylo když jsem našel v teráriu během dvou dnů další  tři mladé tiliqui. Je to tím, že terárium je členité a tak se zde mláďata schovala. Nakonec tedy samice porodila 16 živých a 2 mrtvá mláďata. Novorozenci měřili 12 cm a vážili 13 - 14g. Zbarvení je stejné jako u rodičů jen mají výraznější a členitější pruhy a barvy jsou konstantnější. Žloutkové vaky byly ihned po porodu zataženy. Známky agrese vyjadřovali hned po narození, když hrozili otevřenou tlamou s modrofialovým jazykem.  

 

Když jsem scinky začal chovat mé nadšení brzo opadlo, jelikož jsem měl spousty starostí se zraněními, poté určením pohlaví  a pak několika měsíční chov bez jistoty, že mám chovný pár. Poté jsem ale shledal páření, mé nadšení opět vzrostlo a dnes mohu říci, že to jsou skvělá a zajímavá zvířata. Zajímavostí je jejich vejcoživorodé rozmnožování, potravní specializace a nenáročnost, ovšem nevýhodou je zvýšený nárok na prostor. Také si musíme uvědomit, že nám mohou způsobit ošklivá zranění svým silným kousnutím. 

 

Poděkování: Za kontrolu a komentáře článku patří Ondřeji Hesovi.

 

Použité zdroje:

 

Hes O., Vrabec V. 2005:  Scinkové z Tanimbarských ostrovů, Akva Tera fórum, 4, str

www.cojeco.cz - informace o Tanimbarských ostrovech

Zoo Jihlava - http://www.zoojihlava.cz/