Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara)

S ještěrkou živorodou jsem se setkal a prováděl její "etologické" pozorování ještě v době, kdy jsem ani nevěděl, že můj život povede cestou teraristy. Tehdy mi bylo asi 10 let, na zahradě jsme měli starý ztrouchnivělý kus kmenu průměru asi 50 - 70 cm a délky 1,5 m. Jedno léto se v jeho ztrouchnivělých dutinách zabydlela rodinka ještěrek živorodých. Bylo tam mnoho mláďat, která zalézala do dutin a pak zvědavě vykukovala a vyhřívala se na sluníčku. Do dnes si pamatuji, že jsem seděl před kmenem a tiše bez hnutí jsem pozoroval mrštné ještěrky stejně tak jako dnes, když mám trochu času jít do přírody. Tehdy jsem bohužel nemyslel na budoucnost a tak jsem neměl teploměr ani zápisník, abych zaznamenal pozorovaná data.



Další významnější setkání jsem absolvoval asi po 17ti letech a to na Šumavě. Zde jsme po tři roky trávili dovolenou. Při výletu na Jezerní slať jsem objevil velmi zajímavou lokalitu těchto ještěrek. Cesta k jezeru vede po dřevěné lávce nad rašeliništěm s porostem borůvčí a nízkými jehličnany. Borůvčí je výborným biotopem pro ještěrky živorodé, jelikož v podrostu naleznou klid a bezpečí. Dřevěný chodník si vybraly jako vhodný prostor k vyhřátí. Před lidmi se chovávali do skulin mezi prkny. Při fotografování se mi ale podařilo dostat velmi blízko k ještěrce, aniž by unikla. Pokud ale prošel někdo kolem, svou chůzí ještěrku vyplašil, ta se ale po krátké chvilce klidu opět objevila. Výskyt byl velmi hojný, zhruba na každém 1 - 2 metrech chodníku se vyhřívala jedna ještěrka.




Nejvíce času jsem věnoval pozorováním "zootoc" v Německu. Trávil jsem zde tříměsíční školení (červenec - září 2012) ve městě Bielefeld a ve volný čas jsem chodil relaxovat do nedaleké botanické zahrady, která byla spíše krásným venkovním parkem. Zde jsem objevil dvě lokality výskytu. První byla na terasovitých záhonech, které vyplňovali terénní převýšení asi 2 metrů. Na kamenných opěrných zídkách jsem nalezl dva jedince, jak se vyhřívají. V nebezpečí zalezli do skulin mezi kameny. Na této lokalitě jsem delší pozorování neabsolvoval, ale při každé návštěvě jsem se šel podívat, zda se tu ještěrky vyhřívají. Jejich nález nebyl častý. Mnohem významnější lokalitou pro mne byla část imitující alpský podhorský biotop. Nízké terasy vytvořené z kamenů doplňoval nízký podrost skalniček. Uprostřed protékal klidně potůček, který překonával několik kaskád. Zde byl výskyt ještěrek živorodých velmi hojný. Téměř při každé návštěvě, pokud teplota dosahovala více, jak 15 C bylo možné najít alespoň jednu nebo dvě. Při nižších teplotách, anebo naopak ve dnech, kdy přes poledne teplota šplhala k 30 C, jsem nacházel pouze trus, který tu zbyl z času jejich aktivity. Ještěrky jsem pozoroval za teplých srpnových a zářijových večerů i okolo 18 hodiny jak využívají zbytkové teplo z kamenů. Ráno aktivovaly s prvními slunečními paprsky, které ohřály kameny. Za dobu pozorování jsem náhodně nacházel jak mláďata, tak dospělce na různých místech. Tři místa však zaručovala téměř 100% jistotu pozorování. Byla to kamenná zídka u cesty, vyčnívající kámen u lávky potoka a také plochý kámen nad jednou kaskádou. Zde jsem měl možnost pozorovat a fotografovat ještěrky nejčastěji. Ovšem ačkoliv zde žila mláďata i dospělci pohromadě, při vyhřívání jsem nikdy neviděl více jedinců pohromadě. Potravu zajišťoval hmyz hojně nacházený v podrostu a také na kvetoucích rostlinách, o potravu tedy živorodky neměli nouzi. Větší starost mi dělal nezvaný kocour, který si jistě občas ještěrku uloví. Za celou dobu jsem viděl pouze jednu s regenerovaným ocasem. Velmi mě překvapila jejich plachost. Při hodně opatrném pohybu jsem se dokázal dostat do blízkosti cca jednoho metru, ovšem při trochu rychlejším pohybu vždy ještěrka zmizela ve skulině, nebo podrostu. Ačkoliv mě trochu mrzí, že jsem trávil čas s ještěrkami ze sousední země, namísto pozorování ve vlastní vlasti, jsem jim vděčný za krásný čas v jejich přítomnosti.




Ještěrka živorodá je rozšířena ve většině evropských států. Žije ve výškách až 3000 m n. m. Ve vyšších oblastech se rozmnožuje ovoviviparně. Naopak v nižších polohách, kde se vejce stihnou díky delším letním teplotám vyvíjet, se rozmnožuje ovoparně.